Čtvrteční dopis 28.7.2016 – Besos

Namasté příteli!

Je tu čtvrtek a já opět píši. Léčivý Kartopád otevřel pro tento týden téma posvátné sexuality a já si užívám svého těla a smyslnosti. Musel jsem se hlasitě smát, když jsem si vzpomněl na svou kamarádku, která se zavírala do zahrady a plela nahá – a já tomu tenkrát nerozuměl. I já se dnes pohyboval neslyšně a nahý zahradou – nu, ve svých indických jupkách a s přívěskem na krku jsem si tak připadal.

„Co to máš na prsou?“ zeptala se mě holčička při koupání v bazéně.
„No, to jsou takový kroužky pro ozdobu.“ Řekl jsem.
Děti se mě poslední dobou hodně ptají na mé piercingy.

Piercingy nosím, protože se mi líbí a některé mi dělají dobře. Asi je to tím, že jsem bez partnera tak dlouho a tak si šperkuju to svoje tělo pro svou potěchu. Vždycky mě pak někdo překvapí, když si myslí, že piercing v těle znamená, že člověk v sobě nemá něhu nebo že snad tělo neví, na co a jak je citlivé. Já jsem kupříkladu citlivý hodně.

Měl jsem období, kdy se mě nikdo nemohl dotknout, protože když to udělal, začal jsem kopat nohama. Zrovna dneska jsem si na to vzpomněl, když jsem vyvážel popelnici – skoro nahý – tedy ve svých jupkách a s přívěskem na krku. Když jsem šel tak po silnici a cítil pohledy v zádech – silničáři zřídili semafor u našeho vjezdu, připadal jsem si, že jsem naplnil kartu sexuality vrchovatě. Tedy – abych se vrátil k tématu – to mé kopání nohama bylo hodně podobné jako když dnes stříhám drápky Amálce. Vyvádí, jako bych ji chtěl urvat nohy od těla.

V roce 1992 – kolik mi to bylo let – jsem si koupil svou první Cinemu. Tehdy jsem jí kupoval kvůli filmu Vetřelec 3 a Batman se vrací, ale titulka časopisu odkazovala k filmu Milenec. Muž tam líbal ženu na prsa a když jsem jel k dědečkovi a babičce na víkend, strhla se u toho taková mela, že jsem dostal zákaz na tři měsíce babičku a dědu navštěvovat. Mám ji ještě schovanou, tu Cinemu, utvořil jsem si k ní zvláštní vztah – asi skrze ní jsem pochopil, že pro lidi je přijatelnější na přebalu vetřelec než milující se pár. Ať je to, jak je to, bylo mi tehdy dvanáct let a nepřišlo mi na tom nic divného, až na ten cirkus okolo. Asi mě jako kluka lákalo víc vesmírné nebezpečí než tělesná přitažlivost. Ale když tak vzpomínám, mé sexuální touhy už byly probuzené – tak asi kecám. To taky umím.

Jako dítě ve mě víc hrůzy vyvolala spíš slavná scéna s trafikantkou ve filmu Amarcord od Felliniho. No, ale film Milenec si získal mé srdce o něco v pozdějším věku. Viděl jsem v něm určitou paralelu s příběhem Vyprávění o Soněčce. A když jsme u povídání o filmech a je to léto.
Tady jsou nějaké inspirativní polibky.

Polibek ve filmu Milenec
Polibek ve filmu Velké naděje
Polibek ve filmu Batman se vrací
Polibek v No night is too long

A na facebook jsem večer přidal tématické foto.

Víš, že si nepamatuji svůj první polibek? Rád bych se podělil o tajemství, ale pravda je, že si na něj vůbec nepamatuji! Zdá se to až k nevíře. Ale jak jsem minule psal o stařeckém rozpomínání, možná si na něj rozpomenu na smrtelné posteli jako si Kane ve filmu před smrtí rozpomenul na Poupě – své dětské sáně

A s touto sněhovou scénou se loučím, trochu sněhu v létě neuškodí. Aspoň se mi bude lépe uklízet dům. Je noc a takové horko, že tu sedím skoro nahý – ve svých indických jupkách
– s přívěskem na krku.

Jdu na to! Než se rozední a odešlu email, dům bude uklizený!
Sedmá ranní ve čtvrtek, to je přeci naše společná chvíle…

Besos! Polibky na dálku posílá
Rajneesh Pranapati

AKTUÁLNĚ NA YOUTUBE:
Léčivý kartopád

Rajneesh

Kartář / Psychic

Rajneesh has 628 posts and counting. See all posts by Rajneesh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.