Čtvrteční dopis 17.3.2016 – Začínám

Ahoj příteli,

nevím, zda jsem ti to již psal, ale tak jsem si říkal, že by bylo fajn, kdyby čtvrtek byl dnem, kdy se ti ozývám, kdy ti píšu řádky. A tak jsem se rozhodl započít tuto malou tradici právě dnes. Nevím, zda to vydržím (rád bych), ale zdálo se mi to jako dobrý nápad. Sám jsem vždycky rád dostával dopisy a doba na tom nic nemění.

Nevím, jestli zrovna tobě přišlo poslední dny víc emailů z cesty, kterou si tu ve Všech barvách života člověk může vybrat a pokud ano, věz, že jsem tě o nic nechtěl ochudit a jinou možnost, než „doposlat“ starou poštu, jsem neměl. Trošku mi to připomělo, když se dříve dopisy
z neurčitého důvodu zasekly na cestě. Kolikrát v životě jsem jen čekal dlouhé dny na dopis,
o kterém jsem věděl, že má dorazit a – nic. Tak to byl ten případ. Nu a pokud nejdeš ani jednou z těch cest, může to být pro tebe zajímavá informace, že nějaká cesta existuje 🙂

Z mých nových zvyků, které jsem zařadil do svého života – z návyku přeci vznikne zvyk,
že ano? – patří dřepování. Nevím, jak ty, ale já to mám tak, že dlouhé dny sedím za počítačem
a tak jsem zrušil židli (po dlouhém přemýšlení jakou židli bych si měl koupit). Od té doby
u počítače stojím, prostojím tak dlouhé chvíle, ale je to náramně osvěžující. A do toho jsem začal dělat dřepy, takové ty hluboké dřepy, při kterých si tělo odpočine – ale je to fuška najít ty správné kalhoty, ne každé kalhoty umožní hluboké dřepy.

Začal jsem konzultovat na novém místě v Praze ve Vodičkově ulici. Musím říct, že to byla dlouhá a také synchronicitní anabáze. Od doby, kdy jsem přestal poskytovat služby v Angel´s studiu (tam, kde jsme spolu s Kranti pořádali školičku Grožnjanského mystéria) uteklo hodně času. Já jsem mezitím přemýšlel, kde bych mohl být lidem na blízku (i pro mě je to stále cesta do Prahy) a tak jsem přemýšlel. Doslova si lámal hlavu. Jednak – srdce mě táhlo pryč
ze starých míst a nová místa ne a ne se objevit. Rozuměj, je to vždycky proces vydat se novým směrem a nevědět, jak to bude. A já to mám od dob návratu z Budapešti teď hodně často. Zjišťuji, jak – je vše jiné. A to jsem zpět už dva roky! Vždyť to není dávno, co jsem se podivoval, kam zmizela Národní třída v Praze. Nu, ano, nebyl jsem tam hooodně dlouho. A vždy, když jsem přijel do Prahy, stál jsem na I.P.Pavlova, dlouho jsem rozmýšlel – KAM vůbec zajít! Vždyť nebylo na co navázat. A tak jsem dlouho chodil do pekařství Paul, až mě napadlo, že tam bych mohl vlastně začít. A tak to začalo – ty mé Snídaně u Paula. Myslel jsem, upřímně, že – tam setrvám déle. Docela se mi líbilo být mezi lidmi. Ale čas ukázal, že potřebuji něco jiného, než jsem si myslel. Jenže – už bez toho přemýšlení. Prostě jsem věděl, že je čas začít konzultovat někde v ústraní, neřešil to a nebýt mé zubařky, která mě vždy tak potrápí v zubařském křesle, nikdy bych nehledal místo, kde v Praze přebýt. A tak osud chtěl a já se objevil ve Vodičkově ulici (kdo by si to kdy pomyslel, že se ocitnu zrovna ve středu města) a dostal báječnou příležitost začít tam konzultovat. Budu rád, pokud se tam spolu někdy potkáme. A kdo ví, třeba mě pak vítr zanese zase dál. To by nebyl život, viď?

Přeji ti příjemný zbytek pracovního týdne, ať se ti podaří co máš v plánu. Budu se těšit na další středu večer, kdy opět zasednu a napíši ti, aby ti dopis dorazil ve čtvrtek ráno v sedm.
Už teď se mi ten nápad líbí.

S úctou a pokorou se loučí
Rajneesh Pranapati

Rajneesh

Kartář / Psychic

Rajneesh has 628 posts and counting. See all posts by Rajneesh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.