Čtvrteční dopis – 13.4.2017 – Jasmín v podprsence

Namasté příteli,

V domě u silnice směrem do Tanvaldu byly pootevřené dveře a někdo stál za nimi. V chodbě byla tma, takže se dalo jen tušit, kdo se skrývá za nimi. Jaké bylo mé překvapení, když se v nich objevili dva malí kluci. Zaujal je můj dlouhý kabát, který jsem si nechal minulý rok ušít. Zřejmě se jim nepozdával. Jednoho z těch kluků již znám, potkávám ho tu poměrně v okolí často. Teď se ale projevil jeho mladší kamarád: „Vy nosíte šaty?“ A já hned: „To nejsou šaty, ale kabát“ a pokračoval jsem dál v chůzi… Kluci se za mnou koukali s překvapeným výrazem. To existuje něco jako kabát? Takhle vypadá?
     Nic naplat. V hlavě se mi vyrojilo spoustu věcí…
     To, že můj bývalý přítel mluvil zásadně vždy o šatech, ať si vzal na sebe cokoliv a pořád se podivoval tomu, že šaty vnímám jako dámskou záležitost a oblečení jako pánskou.
     A taky to, jak jsem se jako dítě u babičky převlékal do jejich nočních košil, věšel na sebe velkou podprsenku a podivoval se, jak je velká a na nohy si natahoval škrpále, ve kterých jsem kloktal a obcházel se vší vážností kuchyňský stůl.
      A uvědomil jsem si, že si pamatuji babiččinu vůni – vůni jejího pyžama, vůni její podprsenky, voněla mi jako petrklíče.
     Byl jeden krásný animovaný film, Persepolis. Příběh Marjan Satrapi. Ve scéně kdy vzpomíná na babičku hovoří o tom, že si její babička dávala každé ráno do podprsenky jasmín a každý večer, když si ji sundávala, padaly z jejích prsou jasmínové květy a vzduchem se nesla ta nádherná vůně.
     A v neposlední řadě na prsa mojí maminky. Čím jsem starší, tím si jich vážím víc. Někdy právě teď, když vnímám pomíjivost, zdají se být tyto věci nejdůležitější…

 

 

S láskou a úctou se loučí
Rajneesh Pranapati, věštec

Rajneesh

Kartář / Psychic

admin has 578 posts and counting.See all posts by admin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.