Čtvrteční dopis 14.4.2016 – Na co člověk zapomene

Ahoj příteli,

píši, protože uplynul týden a tentokrát mi to přišlo opravdu jak mávnutím kouzelného proutku. Asi proto, že mi při stavbě plůtku přišel pod ruku klacík a já si řekl, to je ale pěkná hůlka a celý týden s ní tu chodím a celý týden si s ní pracuji. Očistil jsem ji, oloupal od kůry, zbrousil, šmirglem vyhladil, rydlem po dědovi ozdobil symboly a včera jsem dostal pájku na dřevo, no to bude parádní hůlka! Zasvěcuji ji průběžně a začínám s ní pracovat. Tak mě napadlo, že by mě možná bavilo hůlky vyrábět, hm… možná dám nějakou časem do e-shopu.

A jak tak pořád něco dělám, zapomínám odjíždět pomyslně na chalupu a jsem v proudu jakési tvořivosti, uvědomil jsem si dnes ráno, že jsem ani nemrknul a natočil 13 Siderických kompasů, které se 15.4. ve 20:00 zveřejní na youtube kanále. Sepsal jsem něco k vytrvalosti a dal jsem to do blogu. Můžeš si to přečíst. Je to tady.

Neúnavně, vytrvale – co ty? Je něco, do čeho je tvá mysl zakousnutá a nepustí? Zajímalo by mě to. Klidně mi k tomu něco napiš. I když nejspíš odpovím až během víkendu, protože tentokrát ve čtvrtek jedu do Prahy – konzultace ve Vodičkově ulici – moc se na ně těším. Možná proto, že další budou až v červnu – moje maminka totiž v květnu slaví narozeniny a bude chtít s něčím pomoct a tak jsem pro jednou vynechal Prahu… Skoro to vypadá, že budeme slavit celý měsíc. No – a v skutku tomu tak bude. Mám totiž taky narozeniny!

Tak jsem si tuhle říkal, jak mi dělá dobře, když si říkám Antoníne. Nevím vlastně, jestli to víš, ale narodil jsem se jako Aleš Fajx a spoustu lidí mě pod tím jménem zná, ale jak ten čas běží, víc než polovinu svého života se již jmenuji Antonín Deliš. A já to jméno zbožňuji – i když mi tak nikdo neříká.

Stejně tak samozřejmě zbožňuji své Rajneeshovství 🙂 Ale to je něco jiného. To je duchovní jméno, má ochrana pro práci, a když někomu vykládám karty a nebo – když s někým něco řeším, je to taková pláštěnka, pod kterou přizvu i toho druhého. Takže Antonína do práce nenosím ,-) Vlastně mě docela štve, když to pak někdo zneužívá a obrací se na mě osobně.
Možná i ty máš něco, co řešíš, ale to nejspíš řešíš se svými přáteli…

Celé mi to připomíná jedno povídání od Osha… nemůžu ho citovat, protože nevím, kde jsem to četl – přečetl jsem toho od Osha docela dost – a vidíš – Rajneesh Pranapati je sannyasin jméno – no a on někde říkal, že – je docela vlastně jedno, jak ti říkají lidé – nemůže člověk litovat toho, že mu neříkají swamí, že mu neříkají Aleši, Antoníne, Rajneeshi, protože jsou věci, které si zkrátka nelze vynutít. A tak po světě chodí lidé, kteří jsou oslovovaní jinak, než by si ve skutečnosti přáli. A co ty? Jak to máš se svým jménem?

Jednu dobu jsem si říkal, že lepší než si zakládat na jméně (ostatně je to stále jenom jméno), je oddat se tomu, co je. Ale v každém případě mě nedávno překvapilo, že jsem zvedl telefon tátovi a říkám: „Ahoj, tady Ant.“ A spolkl jsem to. Jako kdybych ho nechtěl urazit tím, že si říkám Antonín.

Tak se s tebou tento týden rozloučím netradičně.
Loučí se s tebou Tonda, Tonín, Antonio, Antonín, Tonino, Antoine…

Rajneesh

Kartář / Psychic

Rajneesh has 628 posts and counting. See all posts by Rajneesh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.