Čtvrteční dopis – 16.2.2017 – Mole, ó mole!

Namasté příteli,
     ležím na bílém gauči, je docela oprýskaný a drolí se, zdědil jsem ho po původním majiteli bytu, stejně jako prach a špínu, umudlaná okna, vanu s prasklou odpadovou hadicí, abych se seznámil se sousedy, kterým jsem způsobil modré pozdvižení v podobě vody, která natekla pod lino, kde se smísila s modrou prýskiřicí, s houpavou skříní, dráty místo lustrů, postelí, která se řádně musela vyluxovat, nalepenou tejpou na stěně ohraničující majitelův výtvor s názvem „Padající knihy z police“.
     Jsem ale spokojený a vděčný! Nebýt mé mamá a jejího přítele, tenhle dopis bych nepsal, protože bych montoval lustry, myl okna, nemohl bych asistovat technikům, kteří provrtávali stěny, aby se zavedl internet, neměl bych čas na nic, protože by nebylo připravené jídlo a dalších tisíc a jedna drobnost. Tedy díky těmto velkým pracantům (je mi žinantní napsat malým pracovníčkům) se nyní mohu v poklidu oddat psaní…
     A konec konců ani bez Václava z Oslovic bych tu dnes neseděl, protože bych seděl na haldě krabic na dvoře a zoufal si, že se nemám jak přestěhovat. Ale přesto všechno – je středa večer a já mohu v klidu žít a pracovat – s drobným omezením, že se vykoupu až v pátek večer, protože instalatéři – to jsou vzácní lidé s plnými diáři a ani případ, který hoří je nevytrhne. Tak snad! Snad se v pátek dočkám toho, že se naložím do vany a vydechnu.
     No jo, Magický Kartopád není – ale bude. Někdy o víkendu. Nejdřív mě čekají nějaké výklady a pak – Siderické kompasy v závěsu (tedy někdy příští týden zřejmě) no a …
     pak už Praha a konzultace ve Vodičkově ulici! Jejda, jejda – zastavím já se někdy? No, oni to nahoře určitě naplánují!
     Šel jsem do obchodu, podíval se do peněženky na přechodu a málem se skácel pod projíždějící auta. Vybavil se mi jeden starý vtip z televarieté… bylo to něco o tom jak někdo někde otevřel peněženku a vylétl z ní mol.
     A tak ležím na té pohovce, dívám se do stropu a děkuji. Děkuji za všechny ty pomocníky, děkuji za tu oprýskanou pohovku, děkuji za nový útulný byt, děkuji za to, že jsem se elegantně seznámil se sousedy, děkuji, že byť maminku bolí kolena, že ještě může chodit, děkuji za to, že mě majitel přivedl k myšlence napsat Molenádě, která maluje z jemnocitu, jestli by mi třeba v létě něco nevyšvihla podle předlohy do pracovny… jé! Já mám nádhernou pracovnu! Opravdu nádhernou! A taky vlastní botník a VANU! VANU, do které se naložím a pustím si do vzduchu Levandulovou od Hegerový.

 

S láskou a úctou se loučí
Rajneesh Pranapati, věštec
NA YOUTUBE:

Kde nic, tu nic.

Rajneesh

Kartář / Psychic

Rajneesh has 628 posts and counting. See all posts by Rajneesh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.