Čtvrteční dopis – 22.9.2016 – Pan Alzheimer

Namasté příteli,

je čtvrtek a já ti opět píši dopis. Musím říct, že uplynulý týden byl pro mě týdnem nečekaných změn a z toho plynoucích zmatků. Už bych nemohl dělat asistenta režie, natož pomocného režiséra. Představa, že v natáčení udělam takový zmatek jako jsem si ho tento týden naordinoval sám sobě – to bych nedal.

Začalo to tím, že jsem se rozhodl pravidelně vycházet do města, s čímž plynulo jiné rozložení energie na všechny věci, které potřebuji udělat. Jedna vycházka mě s cestou tam a zpět vyjde na celých 6 či 9 hodin, přičemž po návratu trpím eufórií z města a nemůžu spát, tak energii využívám ke zpracování nezbytných, ne nutně kreativních věcí.

A pak stačilo, abych obvyklé úterní Skype poradny pro zahraniční klienty přesunul jednou na neděli, pak vyšel vstříc příteli a přesunul mu Skype poradnu na pozdně večerní hodinu, což zamotalo vnitřním ciferníkem, že jsem ztratil pojem, co je za den a co následuje.

Kolik času jsem strávil hleděním do diáře a přemýšlením…

Něco mi oznamuje telefon – už brzy po probuzení mám na vědomí, kdo všechno je v procesu, někdy dokonce dřív než si dám ranní kávu a to pak chodím jako čaroděj po domě a brblám si pod vousy:
„No jo, no jo, to je spěchu!“

Načež mi začal blikat monitor. On tedy bliká už od začátku. Ve tři ráno tu a tam se zblázní a oznamuje mi, že jde spát – to už jsem snad i jednou kdysi psal. Teď mi začal oznamovat v prostřed práce, že nemá signál a tu svou tabulku mi zaplácl prostředek pracovní plochy a ta tabulka ne a ne zmizet.

Technika mi nadělá někdy tolik starostí, že se mi pak chce jenom spát. To není pro mě.
Potřeboval bych svého specialistu na technické potíže. Ale není. Tak se s počítačem dohaduji do tří ráno, mám mít přeci od svítání Skype poradnu a když jdu spát, vypnu telefon, aby mi neoznamoval, že mám lidi v procesu – to já přeci vím od rána! – a před svítáním mě nevzbudí, protože si usmyslel, že nastavený budík jsem chtěl vypnout taky. Chyba lávky.

Když jsem probudil, bylo to jak ve filmu.
Posadil jsem se na posteli, vytřeštil oči a zvolal:
„Skype poradna!“

Ovšem bylo půl dvanácté.

Po zapnutí telefonu na mě vyskákali nejen ti, co byli v procesu, ale také všichni ti, co mi volali, že na mě čekají na skype a já nikde.

Zapnul jsem rychle počítač a vyskočila na mě cedulka: „Žádný signál“

Game over.

Večer to už vypadalo, že budu muset koupit nový monitor, když zkušební výměna za jiný způsobila, že počítač dostal srdeční resuscitaci a začal vysílat kloudný signál, takže, zdá se, že je v pořádku. A tak píšu tenhle dopis.

Ten pocit, že mě stihl pan Alzheimer mě pomalu opouští.

S větší vděčností se loučí
Rajneesh Pranapati


NA YOUTUBE:

Daily vlog #1.3 – Věštba ze zámků

Rajneesh

Kartář / Psychic

Rajneesh has 628 posts and counting. See all posts by Rajneesh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.