Čtvrteční dopis – 23.3.2017 – Moudrá žena

Namasté příteli,

je čtvrtek ráno a já ti opět píši. Tento týden víc než kdykoliv jindy mi chodilo napsat, že jsem vděčný za každý email, nicméně přeci jen – pokud email obsahuje pouze smajlík nebo slovo díky – neposílej mi ho, prosím. Nejsem proti, když se mi člověk trochu rozepíše, rád si počtu, ale pravdou je, že po posledním čtvrtečním dopise jsem v průběhu celého týdne třídil jeden email za druhým, až mě to dovedlo k tomu, že jsem na balkoně, zatímco jsem pokuřoval cigaretu, přemýšlel o tom, že by bylo záhadno, aby se můj sen o sekretáři panu Lemonovi co nejdříve stal skutečností.
     Když se probudím, aby mi přišel roztáhnout žaluzie, než se vyšourám z toalety, aby mi stál na stole teplý čaj a nebo káva s novinami, aby až zasednu k počítači byla emailová schránka vytříděná, počítač vyčištěný, aby technika byla nastavená, světla rozsvícená, abych mohl jenom sednout a začít točit výklady, aby když jedu do Prahy mi pomohl do kabátu, v příručním zavazadle měl lahev s pitím, malý snack na cestu, aby mi pomohl s kufrem, zatímco bych si venčil Amálku a během toho by elegantně vyhodil odpadky levou zadní a když bych dorazil do Prahy, rozestlal by mě postel, do které bych zalehl po pracovním dni. No, už by to nebyl sekretář, ale komorník. Ale co! Proč o tom nesnít. Třeba se mi jednou zadaří a vytvořím silnou matrici a vesmír mi ho přinese.
     A nebo jsem se moc koukal na Gosford Park a panství Downton. Ale řekni mi popravdě, kdo o tomhle nikdy nesnil? Aby se o něj někdo hezky postaral…
     A k té první věci zbývá dodat i to, že email je právě jediný komunikační kanál s mými klienty. Je marné mi psát na facebook. Zjistil jsem včera při Skype poradně, že někdo odřekl termín na facebooku. Nu, dobře, to se stává. Ale facebook nepoužívám ke komunikaci s klienty. Je to pro mě nástroj, jak dát vědět, že existuji a že se dá objednat na webu. Copak, když se někdo objedná ke kadeřnici a něco mu do toho vleze, napíše ji na facebookovou stránku, že nedorazí? To si tam šmiká nůžkama do vzduchu, jako já jsem včera seděl před kamerou. No, i to se stává…

     A pak je ještě jedna věc. Jeden takový nešvar. Někdo chce vyložit karty a dá si práci vypsat mi email, že na to nemá, studovat ty moje pravidla objednání a tak dále. O co víc zahřeje mé srdce, když mi napíše dáma, která má velmi slabý zrak, že musí poslouchat, co se píše na mém webu – počítač ji to přeříkává a ona bedlivě poslouchá, jen ji hlasem nejde vyplnit formuláře – tak ty údaje pošle na email, tam svým hlasem věci nadiktovat může. A já za ní milerád formulář vyplním. A světe div se, při svém omezení, je totiž ještě na vozíčku, si zařídí i to, aby dorazily korunky. Není báječná? Je skvělá! A k tomu velmi moudrá. Myslím, že má skvělý přístup k životu. Jednou mi napsala:

„Pokud tě navštíví smutek, tak mu pohlédni do očí a dej mu polibek. On do našeho života patří také, tak mu podej své ruce.“

    Od koho by tato věta mohla být opravdovější?
S láskou a úctou se loučí
Rajneesh Pranapati, věštec

Rajneesh

Kartář / Psychic

Rajneesh has 628 posts and counting. See all posts by Rajneesh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.