Čtvrteční dopis 28.4.2016 – Hra o trůny

Ahoj příteli,

tak a je to tady. Přišel ten moment, kdy jsem si s chutí zasedl před obrazovku mého počítače a pustil si nejsledovanější seriál současné doby (a taky nejstahovanější) – první díl šesté řady Her o trůny. Pro mě je to svátek, jednak proto, že předchozích 5 sérií jsem viděl ještě v Maďarsku a tahle pro mě představuje novou etapu v Česku.

Je čtvrtek ráno a ty ode mě dostáváš další dopis.

Když jsem zasedal nad tyto řádky poprvé, musel jsem si jít lehnout, prospat se a teď tu stojím podruhé a ptám se sám sebe, co vše se vlastně událo od té doby, co jsem ti psal minulý týden.

A všechno se to točí kolem toho, co jsem kde viděl, zahlédl, co mi přišlo podnětné a zajímavé.

Takže, ty Hry o trůny, někdo by řekl: „Proč se díváš na seriál, který je plný hrůz.“ A já fascinovaně: „Protože nikde není pomíjivost ztvárněná tak dokonale, jako tady.“ Už od počátku mě ten seriál připadal úžasný v tom, že se člověk nemůže vázat na nic – protože, když se identifikoval s nějakou postavou, v zápětí už nežila. A já už jsem v období, přišlo mi to při stavbě plůtku – kdy čelím pomíjivosti.

Ano, plůtek je hotový. Dnes to mohu s klidným svědomím napsat. Posledních pár dní jsem strávil taháním větví (pěkné cardio, jen co je pravda) a jejich proplétáním. Dnes jsem dodělal poslední kus  – a zbývá již jen doladit poslední kousek a je to! Hurá!

Myslel jsem si původně, že mi toho u stavby plůtku přijde víc, ale jak se ukázalo – 30 metrů není dostačující délka k inspiraci, za to k vyčištění hlavy ano. A také to byl čas praktikování spojení s kvantovým polem, vysíláním přání, taktéž dle svých rad objímání politiků a dalších věcí.

Klaním se moudrosti svého těla, které se nezapomene otočit, aby oči uzřely dílo v celé velikosti (jinak bych honem tahal další větve) a ruce zatleskaly radostí.

A přeci je jedna věc, která mi přišla během stavby plotu a tu jsem již vyvěsil na stránky:

Osobní transformační proces

Hodně jsem si v duchu povídal se svými odběrateli a s přáteli Všech barev života. Ptal jsem se , co potřebují (ano, stál jsem na dně vyschlého rybníku, jak symbolické, a ptal se na to) a tak přišla tahle myšlenka – kdo by ji hodil za hlavu?

Ale co jsem důsledně hodil za hlavu je má pověstná důslednost! Středa večer náležela Věštírně či O.S.U.D. a já připravený za stolkem, kamera puštěná – zhasl jsem světlo a zůstal sedět ve tmě.

Jestli se má zrodit něco nového, zrodí se to neviděně, neslyšeně.

Nevím proč, ale přijde mi důležité, aby si to každý zapsal za uši.
A s tím se s tebou pro tentokrát rozloučím.

S úctou a pokorou se loučí
Rajneesh Pranapati, ExCtGm

ANDĚLÉ HVĚZDNÉHO AVALONU
K dostání zde

Rajneesh

Kartář / Psychic

Rajneesh has 628 posts and counting. See all posts by Rajneesh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.