Čtvrteční dopis 5.5.2016 – K pomíjivosti

Ahoj příteli,

je tu čtvrtek ráno a ty ode mě dostáváš dopis. Musím se ale přiznat. Zapomněl jsem na to jako Sally na květiny pro Clarissu ve filmu Hodiny. Ale sedím tu, píši, tak je vše v pořádku…

Někdo se mě ptal, zda to, co píši o pomíjivosti je psané cíleně. Ne. Sdílím. Je to tak překvapivé? Jak říká Clarissa: Od toho tu jsme, žijeme jeden pro druhého.

Ale musím říct, že pomíjivost je mi blízká. Téma smrti mě lákalo od dětství a hluboce se promítlo i do mé tvorby. Při mé duchovní cestě do Indie jsem sepsal příběh, který zakončil takovou mou trilogii Poslední noc v New Yorku. Nazval jsem ho Přízraky v Umagu
Nepíši to náhodou. Chodilo mi, že se mám posunout dál – že mám určité věci odložit a já se rozhodl položit na oltář svou autorskou tvorbu. Neříkám, že už psát nebudu – ale odevzdávám Svět poslední noci a pokud tě kdy lákal nějaký příběh – je poslední možnost zakoupit ho on-line, pak už zmizí v nenávratnu. Webové stránky Světa poslední noci zaniknou…

A k té Indii… psal jsem na střeše hotelu – s výhledem na páleniště pohřebního ghátu, díval se na hořící těla. Celé dlouhé dny plály obřadní ohně, tělo za tělem mizelo v Ganze. Po nějaké době člověka napadlo (až cynicky), že si spočítá, kolik mrtvých za jeden den spálí. Za hodinu dvě, osm mrtvých, někdy se mniši nezastavili ani v noci – v noci plály zcela největší fatry.

Píši to jen, že by se mohlo zdát divné, že Evropan si píše příběh, který se odehrává v Chorvatsku, s takovým výhledem… když ale ten příběh čtu dnes, jasně vnímám, jak se atmosféra indického Varanasí otiskla do příběhu…

Že nevíš, jak to ve Varanasí vypadá? Sice je to procházka uličkou, sice je to dynamické, ale…

Bílá kulička s kokosem

a pak by tu byla ještě jedna meditace, i když ne mluvená

Projížďka po Ganze

Jsou to dvě tváře Varanasí…

No, bude jich mít víc. Jako první ženu, kterou jsem ve Varanasí poznal se jmenovala Angel, anděl – pomohla nám najít hotel a byla skutečný posel, který nás nenechal ve štychu. Andělé chodí nejen po hvězdném Avalonu, ale v uličkách Varanasí také.

V Indii jsem měl své karty také. Míchal jsem je v Mahabodhi zahradě, posvětil jsem si je pod stromem Bódhi – ach ten strom Bódhi, nikdy by mě nenapadlo, že pod ním budu sedět. Člověku to přijde jak ve snu. Že ano?

Ta místa, mají svůj nezaměnitelný otisk. Proto rád cestuji. Rád si ten otisk užívám. Rád otisky vytvářím. Nejkrásnější otisk, který jsem kdy zanechal byl na ostrově Archanděl v jaderském moři. Je to unikátní vzpomínka. Kde jsou ty časy, ptá se člověk…

Duchovní cesty.

Duchovní poznání.

Duchovní moudrost.

Duchovní dary.

Napíšu o tom jindy. Nějak jsem se dostal při psaní do meditace.

S úctou a pokorou se loučí
Rajneesh Pranapati

AKTUÁLNĚ NA YOUTUBE:
Náhodná věštba: Egyptský kříž Ankh – Síla, Odvaha
Napadá mě ještě – otisk v Grožnjanu
– ještě je místečko volné!

Rajneesh

Kartář / Psychic

Rajneesh has 628 posts and counting. See all posts by Rajneesh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.