Čtvrteční dopis – 8.6.2017 – Podhoubí

Namasté příteli,

je to vcelku znepokojivé, když člověk pátrá a zjistí, že podhoubí zmizelo – podhoubí přeci musí být, aby z něj něco rostlo. A já tu chodím, koukám a nevidím. Nebo se někam přesunulo? Děje se to všude, všem a nebo je to jenom místní záležitost?
      Jak těžké mi přišlo objednat se na masáž. Trvalo mi měsíc, než jsem někoho sehnal tady v okolí. Zeptat se nestačilo. Jakoby se už nikdo nestaral o svou virtuální vizitku, a jak příznačné – po letech jsem si nechal vyrobit vizitky a také kancelářské razítko – a nebo skutečně už nikdo nepodniká ani v tomto oboru?
     Jak vzácné je najít ticho! Snad proto chodím rád k vietnamským pedikérkám, protože tam se člověk opravdu nemusí bát toho, že by na něj promluvily. Naposledy jsem udělal zkušenost, že jsem odpovídal jen když jsem byl tázán, ale i tak jsem poté přemýšlel, zda přijdu příště. Ticho má pro mě velkou cenu.
     Nic mě nevyčerpá tak jako užvaněná masérka. Snad jediná u které mi to nevadilo byla Maďarka žijící a pracující ve stejném domě na Kléh István utca v Budapešti, která si při masáži zapálila, cigáro bylo jejím doplňkem, a to že mě masírovala a něco povídala, to mi nevadilo, protože jsem ji stejně nerozuměl a cigáro mi kupodivu nevadilo, protože jsem ji bez cigára stejně nikdy neviděl a myslím, že jsem v té době i hodně kouřil.
    Jojo, maďarské masáže. Tam nebyl problém najít někoho, kdo mě namasíruje. Vyzkoušel jsem sto a jednoho maséra.
    A pak – i když to určitě myslí dobře, tisíc a jedna rada (skrytá výtka), to mě taky stoprocentně odradí od další návštěvy. A je jedno jestli je to u kadeřníka (no, k němu už moc nechodím a když nad tím tak přemýšlím – kadeř nikdy nezdobila moji hlavu) – jestli je to u holiče (ano, to spíš) NEBO maséra NEBO…

     Myslím, že je zkrátka doba rozdávání rad a mouder. A vskutku – když člověk dostane zaplaceno za to, aby poradil, najednou se stáhne a začne přemýšlet – stojí tato rada opravdu za to? Jojo, všimnul jsem si toho, je to tak. Zkus si to někdy představit – že něco poradíš teprve tehdy, až

1) někdo hezky požádá jako např. „Prosím, poradila bys mi?“


2) ti někdo zaplatí „Prosím, podívej se mi na to…“

3) někdo hezky požádá, zaplatí a bude respektovat, že za tebou přijde v dohodnutný čas na dohodnuté místo.
     To všechno v tom hraje roli. Hodnota rady totiž stoupá a padá s její dostupností. Možná si říkáš, že dáváš skvělou radu, ale pokud ji říkáš mezi dveřmi – mimochodem. Pokud ji dáváš, aniž by se druhý zeptal…
     Těch nešvarů, jak ztratit zákazníka, jsem si tento týden všimnul spoustu. Od tichého kalkulu, že nakoupí příště, přes okatou pochvalu kvůli malému zdržení po absolutní nezájem, že nakupuji.
     Jdu si namazat puchýřky konopnou mastí, už jsem tu láteřil dost. Jojo, po moxování mi naskočily puchýřky. To se může stát. Nebo že by chyběla kontinuita v péči? Něco jako „domácí lékař znal historii pacienta“?
     Inu, zvídavost, dobrodružství, zdá se, bude mou nejdůležitější medicínou v tomto mém kraji…
S láskou
Rajneesh Pranapati, věštec
NA YOUTUBE:

Rajneesh

Kartář / Psychic

admin has 578 posts and counting.See all posts by admin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.