Čtvrteční dopis – 8.9.2016 – Mrknout se na zoubek

Namasté příteli,

je čtvrtek a já ti opět píši dopis. Sršnička stále polehává u technika v opravě a já naplno využívám daru telefonu a zjišťuji, že na něm jde krásně točit výklady, tvořit hrubé střihy (tzv. rough cuty) – tedy co natočím, to uveřejním – prostě jen hrubý materiál.

A dává mi to nyní obrovský klid. A jsem za to rád. A jsem za to vděčný. Což mi připomíná, že pokračuji, byť už pociťuji podzimní chlad, jak se nasává do těla, v meditaci pokory. Jsem u čtrnácti poklon. Malé tajemství spočívá v tom, že až se spolu dobereme finálního čísla, bude to vlastně poklona jedna.  Samozřejmě záleží na druhu učení, ze kterého člověk vychází, já to ale nechávám otevřené a jsem zvědavý, kolik poklon to bude u mě. Nyní to osciluje mezi 21 a 30. Což mi připomíná, že jsem se dostal do životní fáze, kdy cítím hlubší potřebu ranního rituálu, nějaké fáze vnitřního usebrání, než vykročím do dne. Vím už, že do ní zařadím právě onu jedno poklonu meditace pokory (tedy onen cyklus několika poklon). A jsem moc zvědavý, co bude další částí mé nové duchovní praxe. Chvilku mi tam naskakovala meditace v chůzi, ale nechci předbíhat. Je to éterický a velmi subtilní obraz, který se mi vyjevil před očima.

Cítím, že duchovní učitelé, mistři jsou teď poměrně často tlačení přes fyzické tělo udělat nějaké změny, dostávám echa z různých stran a jen si přikyvuji hlavou…

Fyzické tělo je stejně dobrý ukazatel, jak na tom ve skutečnosti jsme. Nicméně vždy je to o našem vnitřním dialogu s duší… a je to také tenký led – u druhých vidíme spoustu věcí a u sebe jich vidíme daleko méně a nebo jsme k sobě zvláště schovívaví.

Mě hodně pomáhá hudba. Hudba mě vylaďuje na jemnější energie. Docela mě překvapilo, že i jako duchovní bytost prožívám touhu nepobývat ve světle a lásce. Jako by kousíček mozaiky ve mně bojoval o to, že se nechcce poddat Lásce a Světlu.

Některé z těch meditací, které jsem dělal, myslím opět meditaci pokory, byly skutečně hodně těžké. A vždy tu tíhu dělalo očekávání. Když tu meditaci  pokory šel člověk dělat pro něco nebo pro někoho. Opravdová pokora ale přichází, když v ní člověk neřeší, nedělá, jen projeví vděčnost a pokloní se sobě. Třeba Buddhovi v sobě.

Vnitřně vím, že když budu v této meditaci pokračovat, a dejme tomu, že jedna poklona se bude skládat z třiceti, že za rok jich udělám 365 x 30. A to už je úctyhodné číslo. Tím člověk už něco ve svém životě přetvoří. Můj vnitřní mír je nejvyšší cíl. Tak uvidím.

Chtěl jsem dát vědět, že jsem vyvěsil nové termíny osobních konzultací v Praze,
ale nelekej se, dal jsem šanci i těm, kteří pracují dlouho do večera, je možné objednat se i na 22 hodinu či brzkou šestou hodinou ráno před prací.

19. a 20 říjen – Konzultace ve Vodičkově ulici

Musím říct, že se hodně těším. Už jsem v Praze dlouho nebyl. A toho času do Prahy také přijede Snatam Kaur, bylo by fajn, kdyby vyšla chvíle na její koncert. Právě její hudba a její energie mě nyní vede k větší jemnosti svého bytí. Právě ona je nyní mou malou skromnou inspirací.

Nadále pokračuji v práci na Milostiplné zahradě. Včera jsme přivezli opět geotextilii, zahrada se ponoří do černého odstínu než příští rok navrstvím další materiál. Ale seminář Umění zemřít se tady v meditačním centru Oslovice blíží… nezbyde nic jiného než opět roznosit kříže a vykopat hrob. Což mě přivádí opět k tomu, že jsem chtěl natočit Léčivý kartopád u pece Manikarnika v zahradě, která nese své jméno podle Manikarnika ghátu, kde se spalují mrtví. Snad nebude vadit, že je zarostlá…

Je se na co těšit! Já se rozhodně těším na příští týden, až opět napíši.

S úctou a pokorou se loučí
Rajneesh Pranapati

Rajneesh

Kartář / Psychic

Rajneesh has 628 posts and counting. See all posts by Rajneesh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.