Když nemáš chuť na karty

Jako kartář to poznám docela rychle, když přijde člověk, který nemá chuť na karty. Kolikrát si říkám, co se tomu člověku asi rojí v hlavě, že se nakonec pro ty karty rozhodl. Sedí tu u mě u stolu, povídá si svůj příběh, zasněně se přitom dívá stranou a nakonec se ke kartám ani nedostanu. A když, tak jen na malou chvíli, obrátím pár karet, aby se neřeklo.

Není to stejné, když chce člověk zkrátka sdílet. Proti sdílení nic nemám a klidně mi člověk může sdílet celých 45 minut a nebo klidně dýl, když chce. Však si každý může objednat konzultačních hodin, kolik chce.

Že by byl zakopaný pes v názvu? Konzultace s Rajneeshem? Ale kdepak – v tom je přeci jasné, že jde o možnost své věci zkonzultovat. Tak kde je zakopaný pes, že se tu a tam objeví člověk, co nebere karty vůbec na vědomí? Ani to, že karty leží na stole, ani, že je rozložím, složím.

V jakém světě to ten člověk žije?

Vlastně ani nechce znát můj pohled na věc. Ani se tou mou myšlenkou nechce zaobírat. Prostě si jede dál svou. On to nechce ani sdílet. On to chce znovu prožívat a pokud možno – odsouhlasit, aniž bych se na to podíval. On chce tichý souhlas, který mě nutí aspoň ty karty rozložit a říct něco zcela nesouhlasného. Ne proto, že bych chtěl reagovat, ale proto, že nechci nechat karty manipulovat do pozice nekňuby.

Takže to nakonec není o tom, že nemáš chuť na karty. Aha. Ono je to prostě proto, že chceš potvrdit svou pravdu. Mít na zárubni zářez – byl jsem tam a nic mi k tomu neřekl. Byl jsem tam, všechno mi odkýval.

„Tak ty jsi byla u kartáře? A co ti povídal? Co ti na to řekl?“
„Ale, nic nového. Jen mi to všechno potvrdil, co jsem si myslela.“
„Opravdu ti neřekl nic nového?“
„Kdeže. Celou dobu se na mě upřeně díval, občas se pousmál, pokrčil rameny, ale ty jeho oči jasně říkaly, že mi rozumí a chápe mě.“
„A tak co teda uděláš?“
„No jasně, že se budu řídit svoji inuticí.“

Zatím na druhé straně, kartář mluví s kartářkou:

„No a ona prostě chtěla, abych ji to všechno odsouhlasil.“
„No ale to je její. Tak ji nech. Potřebovala se jen skrz tebe přesvědčit, že její svět je v pořádku.“
„No a je jedno, že není? Že potřebuje sesadit trošku na zem?“
„Trošku hodně, viď?“ (Směje se)

Nejde o to, kdo má pravdu. Jde o to, proč za kartářem jdu. Proč chci utvrdit ve svém pohledu na věc. Proč mě to k němu tak táhne, že se k němu objednám zas a znovu.

Jeden by si řekl: Přišel si pro vyšší vibrace, přišel si pro klid na duši.

Ale tím se nedá operovat. Stačí tedy připustit fakt, že se přišel utvrdit o sobě samém (ne nutně sebeklamu). Když mu to dá sílu přežít další rok, proč ne.

Rajneesh

Kartář / Psychic

Rajneesh has 671 posts and counting. See all posts by Rajneesh