Plout bude měsíc nad šlechtickým domem

Plout bude měsíc nad šlechtickým domem,
kde čiší pustý čirý chlad,
a ty si ženo nevzpomeneš, 
ty nesmíš vzpomínat.
Poutníka cesta mámí,
poutnici odpočinek,
žij věčně vzpomínkami,
žij věčně bez vzpomínek.

*

To jsou verše z knihy Vyznání na dálku od Mariny Cvetajevové. Ani nevím, zda jsou to její verše a nebo verše někoho jiného, koho zrovna citovala. Ani nevím, zda si je dobře pamatuji, ale zdá se, že se to rýmuje, tak asi ano, i když přesný zápis taky nevím. O to ale nejde.

Jde o to, že třetí noc, kdy jsem nemohl spát během úplňkových nocí září roku 2019, tedy když byl úplněk ve znamení ryb, otevřel jsem okno a recitoval verše do noci, asi jako když Julie rozprávěla o Romeovi na balkoně. A bylo mi putna, jestli mají sousedi otevřené okno a já je zrovna nebudím. I když – kdo by za tohohle úplňku spal?

Musím přiznat, že žádný z jiných úplňků mě takhle nepotrápil jako tento. A taky musím přiznat, že v rychlosti dnešní doby nestíhám sledovat kdy je nov a kdy úplněk, tak nějak jsem rád, že jsem rád, ale po první noci mi bylo divné, že jsem nemohl spát do rána a tak jsem se druhé noci podíval z okna a opravdu – úplněk.

Tak tedy první noc – nemohl jsem spát, ale naplňovala mě noc velkým a hlubokým klidem. Svítili na mě ze shora, tak tomu tedy já říkám, když mě duchovní energie nenechávají v klidu spát. Ozařovali mě tedy takovou krásnou měkkou, vyživující, silnou, důvěrně známou energií, ale vzhledem k tomu, že jsem měl druhý den točit všechny Siderické kompasy, tak mě to část nadšení bralo. Řekl bych, že díky tomu měly Siderické kompasy specifickou energii i náladu – a kde kdo si toho všiml.

Druhou noc už to tak príma nebylo. Opět jsem nemohl spát, ale tentokrát mi připadalo, že mě shůry spíš rozrývají, než ozařují. Připadal jsem si jak pole, které děda rozrýval traktůrkem s rydlem vzadu a pak ho bránami vláčel, aby všechny velké hroudy zmizely, rozpadly se na malé.

Následující ráno jsem ale cítil, že mě rozrývali proto, aby se uvolnily všechny moje vnitřní objednávky. Že mě rozrývali proto, aby si ve mně početli, co všechno chci, co potřebuji, jak to mám – co ani já o sobě nevím, že to tak mám a právě následující ráno, když jsem ležel v posteli a měl jsem zavřené oči, vnímal jsem, jak všechny ty mé energie stoupají vzhůru – jak jsem jako pole rozorané a z jednotlivých brázd stoupají stuhy energií k nebesům.

Třetí noc byla nocí, kdy jsem se připravil na bezesnou kapitolu. Přes den jsem přestavěl byt, ložnici zejména a kuchyni, začal jsem dekorovat podlahy a měl jsem tak co dělat i v noci, kdybych nemohl spát – lehnout si na deku a přitom si malovat fixem po podlaze sousedy v paneláku rušit nebude. Připravený jsem sice byl, ale z postele jsem nevylezl. Lozil jsem v ní ze strany na stranu, z břicha na záda, z boku na bok. Proces rozrývání pokračoval, ale už jsem to vzdal.

Třetí ráno bylo ránem asi nejhorším. Fyzicky jsem se cítil už úplně na šrot. Jak po mrtvici. Hlava mi vůbec nefungovala – úplně mi ji odpojily a tak jsem jen čáral po zemi tou fixou a dekoroval dlaždice, tečka. Na víc jsem neměl.

Čtvrtá noc (třetí noc po úplňku) probíhala jako první. Opět mě naplnil klid, pocit vnitřní rozlehlosti – když už tedy zkolabovalo mé vědomí – mohl jsem se rozhlížet ze strany na stranu. Vlastně ta rozlehlost – to je jako taková vnitřní jasnost. Člověk vidí kolem sebe na míle daleko a nic mu nezaclání ve výhledu.

Úplněk v rybách byl pro mě o přiblížení k vnitřní moudrosti (ale potřeboval jsem projít procesem rozrytí půdy), odpuštěním (něco se čistilo ve snech) a také odpoutáním (abych zbytečně netlačil na pilu tam, kde něco nejde – proč taky).

A taky jsem řádně provětral karty, věštecké tyčinky (hlavou jsem bouchnul do police a vypadla mi jedna na stůl – ó jaká krásná věštba, Rajneeshi!)

Protože dosáhl vysokého postavení,
nestaral se moudrý Lu o pozemské statky.
Místo toho připravoval pilule nebeské
a ve své hliněné výhni kul nesmrtelnost.

Tato tyčinka nosí velké štěstí. Můj život se tedy brzy zlepší a možná získám velké bohatství – a taky se uzdravím! Někdo mě navštíví ze zámoří a můj osobní život bude šťastný a naplněný.

No co víc si můžeš přát, Rajneeshi?

Nesmrtelnost je naprosté sjednocení s Tao, je to největší symbol skutečné síly, pokračuje dál věštba, dosažitelné jedině tak, že svůj současný život – hliněnou výheň – použiješ k tomu, abys pomáhal co nejvíc lidem.

Tak super!

Odpouštím i co odpustit neumím, nedokážu a je nad mé lidské síly,
Odpouštím všemi směry, nahoru i dolů, nazpět v čase i dopředu.
Odpouštím sobě, tobě, rodině, nebesům, životu.
Odpouštím, odpouštím, odpouštím.

A to by snad k úplňku stačilo. Snad jen, že jsem víc v meditaci, zpomaluji ve všem – tím, že jsem přestavěl kuchyni opět věci hledám a nesahám po nich na první dobrou s autopilotem, víc si věci užívám – a o to asi jde. Aby to nebyl stres, ani press, ale prostě zábava – že život je snadné žít – když to dovolíš.

 

 

Rajneesh

Kartář / Psychic

Rajneesh has 671 posts and counting. See all posts by Rajneesh