Bloguju: 011 Vytrvale a neúnavně

PekelnyPrachy2

VYTRVALE A NEÚNAVNĚ

Mám za to, že jsem vytrvalý. Vytrvale a neúnavně pracuji, vytrvale a neúnavně miluji, vytrvale a neúnavně přestavuji svou životní cestu, když mi ji život zbourá. Stejně tak vytrvale a neúnavně vykládám karty.

Znám pocit, kdy je už všeho nad hlavu a kdy se tělo, mysl vzpouzí, že je toho moc a hledá způsob, jak mě od toho odvést. Byly časy, kdy jsem nechápal své rodiče – proč se nechtěli se mnou dívat na nějaký pěkný film? A dnes oželím dokonce svůj nejoblíbenější seriál, abych dostál jakýmsi závazkům.

Vytrvale a neúnavně pracuji a jdu svou cestou, byť to někdy nepřináší výsledky a když uteče rok, mám dojem, že úřednice na finančním úřadě koulí očima a ptají se, proč dělám, to co dělám. Ještě že se mé služby schovají pod služby osobního charakteru. Pro změnu paní na sociálce vždy pozvedne své brýle a zeptá se: „A co to jako je?“

Nevysvětluji. Nevysvětluji ani lidem, co mě chtějí chytit do pasti, co to znamená vykládat karty. Po letech se dopracovávám k vlastnímu poznání, že o věcech, na kterých mi sejde, není třeba hovořit.

Mám bolavé hlasivky. Nikdy jsem s tím neměl problém. Ale zdá se, že mě léta strávená na televizní obrazovce, před kamerou na youtube dohnaly k tomu, že musím pít „méně kávy“ a „sladit medem“. Člověku to už někdy nepřijde, že opět hovořil celou noc…

A já se vždycky divil tetě, že má vyšeptalý hlas. Kdo ví, třeba budu jednou čaroděj, co vytrvale a neúnavně šeptá nějaká zaříkadla.

Držte mi palce, ať se to nestane!