BLOGUJU: 07 Když věštec udělá chybu

AlesFajx-VedmyRadi-Daguero2

Tak jako babička Dočekalová v reality show Dovolená v protektorátu upeče válečnou vánočku – a není s výsledkem spokojená, tak i věštec vykládající karty nezřídka – není spokojený s tím, jak vyjádřil to, co mu bylo sděleno.

Jako věštec překládáte složité archetypy karet – tedy dosti metaforický a obrazný jazyk – do jazyka svého klienta – a pozor – to neznamená do mateřštiny, ale do jazyka, kterým mluví klient.

Zaplať pánbůh za všechny ty ochrany, které nám seshora dávají, že volíme většinou ten správný jazyk, kterému daný člověk porozumí. A když ne, má to svůj daný význam.

Ovšem – jsou okamžiky, kdy se musíte vyjádřit rychle a co nejpřesněji. Ze zkušenosti jako kartáře na televizní obrazovce mohu říct, že tu a tam se stalo, že jsem po vysílání řešil jednu věštbu z vysílání, kde se v rychlosti nepodařilo vyjádřit podstatu výkladu zcela přesně a leželo mi to potom v hlavě – čím to bylo a docházel jsem vždy ke stejnému závěru – špatně jsem se vyjádřil. Upřednostnil jsem rychlost (zde vždy působí režie živého vysílání) před sdělením. V některých vysíláních, tam, kde to ale bylo důležité mě zastavovali ze shora tím, že mi zastavili řeč – člověk se v určitém momentu nemohl vyjádřit – tedy – důležitější než to, co kartář viděl v kartách bylo to, co mohl daný člověk v danou situaci vědět.

Nebylo to ojedinělé, kdy mi po vysílání na hot-linku volal někdo, kdo mi děkoval, že jsem nic nepověděl – že volal někdo za něj, bez jeho vědomí a svolení – a v tomto případě skutečně velmi dobře fungovaly ony ochrany.

Jsem v neustálém procesu učení – a proto často říkám, že mě karty překvapují. Nemám za to, že by se snad člověk kdy mohl karty zcela naučit, když je tu něco, co nás přesahuje – a co neustále působí. Tak se mi občas stává, zvláště při velkých výkladech, že karty objasňují sami sebe až v průběhu času. Samozřejmě, že člověk ví, co každá karta znamená, ale v určitém kontextu pak karty mlčí – mají energii – tady nevíš – dávej si pozor – nevyjadřuj se, teprve pochopíš.

A skutečně, pak přijde okamžik – onen Aha moment, kdy se význam karty osvětlí. Může to být za týden, za měsíc – zkrátka přijde někdo a on vám to sám poví a vy jen koukáte do karet a vidíte to. To je kouzlo celého učení ve vykládání karet. Když je člověk dobrým pozorovatelem, nezasahuje a nemyslí si, že to umí nejlíp, jsou pak bonusy, které od vyšší moci dostává v podobě nových informací a vlastně – podstupuje tak školu – výuku, kdy si pořád up-graduje své schopnosti jako vykladače karet.

Když věštec udělá chybu, dostane člověka do určitého procesu, kterým si daný člověk projde – od vzteku, rezignace až ke konečnému odpoutání klienta od věštce. Vždy je to ozdravný proces pro oba. Tady hovoříme o případu, kdy se na věštce obrací klient upřímně. Jiným případem jsou klienti, kteří chodí věštce opakovaně zkoušet a nevědomě si přejí, aby udělal chybu. Přirovnávám to výkonům, které podávají zpěváci v různých talentových soutěžích, kteří z ničeho nic selžou – čelí obrovské energii masy lidí, která je na jedné vlně a dost škodolibě působí na všechny účastníky.

Úspěch věštce leží nejen na jeho vlastních bedrech, ale také na bedrech společnosti, ve které žije, potažmo na člověku, který za nim přichází. Proto jsou také věštci oslavovaní a zatracovaní.

V době, kdy se po mně vozil český tisk,  jsem vnímal obrovskou podporu od lidí v mém okolí a cítil jsem, že v zájmu lidí bylo, aby se to stalo – aby došlo k veřejnému pošpinění, aby vznikl pocit sounáležitosti. Paradoxně se tedy posílila víra lidí v to, co dělám. A pozor – nejen mě jako kartáře, ale kartářů vůbec. Tu a tam se média povozí po každém z nás.  Obrazně řečeno se dnes média starají o to, aby ukřižovali tisíce lidí – od politiků, herců, celebrit a nezbývá, než aby lidé sami očistili jejich odkaz.

Nezbývá než pochopit jednu základní pravdu. Věštbě je třeba porozumět, za věštbou je třeba vykonat cestu (dnes nahrazenou procesem sebepoznání, do kterého nás věštec uvrhne). Dnes už nemusím putovat do Delfské věštírny ani za čarodějnicemi do hor, kdy naše putování otupí hroty našeho ega a věštbu přijmeme bez diskuzí. Vždyť i Átrej v Nekonečném příběhu musí za pomocí Fuchura překonat více než deset tisíc mil, než se dostane do Ujulály – jižního órakula – kde po všech těch útrapách musí najít jazyk samotné věštírny, aby dostal odpověď, jejímž hledáním ho pověřila sama Dětská císařovna.

Jak dlouhá musí být vaše cesta za podstatou věštby, když si ji objednáte on-line? Rozčílení nad tím, že neumíte vyplnit formulář či zaplatit kartou? Počkat si 14 dní? Vyzkoušel jsem služby jedné americké věštkyně, cítil jsem potřebu vhledu do svých záležitostí – na odpověď ještě čekám – už šestý týden po zaplacení. Dává si na čas, přetáhla o dva týdny svou obvyklou čekací dobu… je to jediný způsob, který věštci pracujícímu on-line zůstává v rukou, jak člověka uvrhnout na cestu – sníží se tím počet chyb, které by mohl udělat.

Jsou chvíle, kdy rozložím karty na stůl a čekám. Chodím kolem nich den, dva a vidím, že se nic nezměnilo – a já nemůžu zasednout, cítím všechna ta očekávání klienta, která má a jak mě nepouští, abych se skutečně podíval na věci jak jsou. Žije ve svých přesvědčeních a chce přesvědčit i mě. To je ten důvod, proč není dobré poskytnout věštbu hned. Není to cílem.

Cílem věštce je udělat minimum chyb a vědomí, že chyby nedělá sám to celé komplikuje. Budete ještě tlačit na věštce, aby si se svou odpovědí pospíšil?