Co je láska, co láska není, když v kartách zazvoní Okovy

Když si vykládám sám pro sebe, otřesu se vždy, když mi do karet padnou Okovy. Ani tak ne při výkladu na budoucnost,  spíš jako když vykládám na své energetické nastavení, dělám-li například vhled do svých čaker.

Není to ani tak proto, co Okovy znamenají, spíš jak to, co říkám svým klientům, když právě jim Okovy padnou do výkladu. V tu chvíli končí jakékoliv milosrdné rozplývání. Někde něco je jinak, než klient říká, předvádí. Vlastně v tu chvíli ho už přestanu nahlížet „naivníma“ očima dobrosrdečného Rajneeshe a nasadím okuláry a hledím si čistě jen své práce.

Nejde o to Okovy vyložit. Okovy nevyložíš, dokud si klient bude myslet, že je dokonalý a že jeho svět je v pořádku. Nikdy ti nepřijde nic, když se prostor, řekněme duchovní podstaty klienta nevyprázdní od předsudků, tezí, dogmat, myšlenek. Nepochopíš ani ty, ani klient a klient odejde rozčarovaný a dost možná naštvaný.

Takže když mi padnou Okovy do mých karet, většinou se mi udělá mírně slabo a žaludek se mi stáhne, protože moje motivy, zdá se – nejsou tak úplně košér, navíc nepůjdou nahlédnout zjednodušující optikou, budu muset pracovat se sebou v čase, kdy nechám věci běžet a budu je pozorovat podobnou optikou, kterou nasazuji na oči, když dělám výklad jim.

Chce to vnitřní upřímnost. Ale co když záškodník uvnitř mě má silné páky? Co potom? Dobré vědět, že v mých kartách se neděje nic náhodou. Většinou se v nich děje něco proto, abych zpětně pochopil, co mi klient skrýval – ale nikoliv přes něj, ale přes sebe.

V tomhle případě to byla vlastní nedokonalost, kterou se Rajneesh snažil zamaskovat. Ach tak! Tak i takovýto význam mohou Okovy mít. Chm, to jsou věci. Okovy v páté čakře. Takže člověk nemusí jen lhát, může také předstírat, že je dokonalý. Může tomu uvěřit a podle toho jednat. Jako neomylný bard lásky bude za lásku bojovat, pro lásku zemře, pro lásku se rozkrájí, vydá do poslední koruny, aby pro lásku obětoval vše a později mohl prohlašovat: „Dala jsem mu všechno! Celý svůj život jsem mu v náruč věnovala! A jak se ke mně zachoval? Srdce mám zlomené! Má duše skomírá? Jak zradil! mou lásku.“

Takže upřímně, Pranapati, kde jsi byl ty tím velkým bardem lásky? Kde jsi stavěl lásku nad své chyby? Kde jsi láskou projevovanou zakrýval své nedostatky? Kde jsi manipuloval druhého do pozice zachránce či zrádce? Srdce ví, srdce vždycky ví. Asi bude čas na to objevit zase víc pravdu o svém cítění, srdci – a také to srdce trochu dát dohromady.

Rajneesh

Kartář / Psychic

Rajneesh has 662 posts and counting. See all posts by Rajneesh