Když nemáš jasnou otázku

Dalo by se říct, že to není nic až tak neobvyklého. Nedokážu říct, kolik přesně lidí kdy ke mně za stůl zasedlo bez otázky (Tak mi přeci rozhoď kartičky! Podívej se mi tak všeobecně,) ale řekl bych, že to je častější než se na první pohled zdá.

Jednou to je proto, že za tím vězí tuna otázek a klient nedokáže pojmenovat jedinou z nich, ale cítí obrovskou tíhu, jako takovou kouli na svém hrbu.

Podruhé je to proto, že si člověk nesepsal žádné otázky a spoléhal, že se mu něco vybaví, až bude sedět u mého stolu (A nutno dodat, že ne vždy tu platí, že ti to přijde až na místě – to důležité – to platí jen pro ty, kteří nemají děravou hlavu).

Potřetí je to proto, že člověk je rád, že je rád – je rád, že dorazil, sedl si, ztišil se, dostal možnost sedět za věšteckým stolkem lhostejno, jestli mu karty něco povědí nebo ne.

Počtvrté je to proto, že toho má klient tolik na srdci, že se k otázce ani nedostane.

Popáté, že si nechce nechat vyvrátit svůj názor – a tak radši žádnou otázku nepoloží, přičemž toto je nejzhoubnější druh klienta – sedí vám za stolem, vypráví svůj příběh (ne že by ho snad sdílel, vypráví ho proto, aby tím očaroval toho druhého, doslova omámil ze všech stran jak nějakým těžkým parfémem), aby kartáře zmátl. Větví ho do všech stran, prokládá ho nesčetnými zabarvenými emocemi, obhajobou svých vlastních pohnutek a sotva vydechne, hned se zas nadechne a neudělá sebemenší prostor, aby do něj kartář mohl vstoupit, natož aby mohl promluvit.

Kartářovi nezbývá než chvíli nechat klienta povídat, jednou nebo dvakrát mu skočit do řeči, přičemž je po zásluze potrestán, protože to, co vidí v kartách nemá přeci hlavu, ani patu.

Takový klient nechce znát nic z toho, co mu kartář může nabídnout – vhled, pohled, názor, věštbu, terapii nebo cokoliv jiného.

Protože se takoví lidé mají za hodně srdnaté, častují kartáře potom slovy jako:
„To jsem si nezasloužil.“

Protože klient nemá otázku, kartář nemůže splnit ani jeho objednávku, natož vnitřní objednávku, o které ani sám klient neví. Vypadá to potom tak, že na „talířek“ mu dal klient peníze proti své vůli. Nic se přeci nedozvěděl. Co naplat, že platí čas za konzultaci. Takový klient si však vybere jednu konzultaci za tři roky zdarma. Pokaždé totiž přetáhne o patnáct minut, na chodidla jakoby měl lep a nejde za ním ani zavřít dveře a každý nádech prošpikuje dalšími otázkami do vzduchu.

Tak nevím. Vykládám karty dost dlouho, ale dosud jsem nepřišel na to, proč takoví lidé chodí na karty. Asi že chtějí všechno odkývat, pomazat med kolem pusy, nebo spíš ten svůj namazat, kde to jen jde, aby člověk uvěřil, že jejich život je sladší než med.

 

 

 

Rajneesh

Kartář / Psychic

Rajneesh has 671 posts and counting. See all posts by Rajneesh